To ráno jsem litovala ,že jsem se k paní Juditě objednala až na čtvrtou hodinu odpoledne. Celý den v práci jsem si neustále představovala, jaké to bude. Bude se na mně dívat zvětšovacím sklem? Bude se usmívat, nebo bude přísná a mlčením trestat mé hříšky, které občas svému tělu dělám? Nemůže být přeci neomylná… Musí mít i ona kouteček ve své duši, kdy se ke své vlastní tělesné schránce nechová úplně s láskou!Je přece také jen člověk!   Odpoledne ve víru domácího…