martina

Bylo to uspěchané ráno. Po okně v kuchyni mi snídani rytmizoval déšť za okny a především proud myšlenek v mé hlavě. Střídavě jsem zakusovala chléb a pila kávu a psala poznámky do diáře ,co všechno musím ještě dnes stihnout. Jediným zářícím bodem v mém,jinak deštivém dni,byla návštěva v BBC clinic. Věděla jsem, že za dveřmi kliniky na všechny a všechno zapomenu. Byla jsem objednána na kosmetickou péči značkou Diego dalla Palma, jejíž název mi připomínal zmrzlinový pohár s mnoha ingrediencemi.…

To ráno jsem litovala ,že jsem se k paní Juditě objednala až na čtvrtou hodinu odpoledne. Celý den v práci jsem si neustále představovala, jaké to bude. Bude se na mně dívat zvětšovacím sklem? Bude se usmívat, nebo bude přísná a mlčením trestat mé hříšky, které občas svému tělu dělám? Nemůže být přeci neomylná… Musí mít i ona kouteček ve své duši, kdy se ke své vlastní tělesné schránce nechová úplně s láskou!Je přece také jen člověk!   Odpoledne ve víru domácího…